Před více než dvěma sty lety se Schwarzenberským plavebním kanálu plavilo


palivové dříví ze severních úbočí Šumavy pod Třístoličníkem, Plechým,

Smrčinou, Sulzbergem a Bärensteinem k místu, kde kanál překonává hlavní

evropské rozvodí, dále kanalizovaným potokem Světlá / Zwettlbach k řece

Groβe Mühl a po ní až k ústí do Dunaje. Tam, v Untermühl pod zámkem Neuhaus,

se dříví vytahovalo z vody před další dopravou na lodích či vorech až do

císařského hlavního města Vídně. Na tuto práci bylo potřeba 300 až 350

dělníků. Tolik volného personálu v okolí nebylo, proto chodili pravidelně na

práci skupiny mladých mužů a žen z jižních Čech – z Prácheňského kraje.

Pracovalo se od pěti ráno do sedmi večer, byla pouze hodinová pauza na oběd.

Práce byla velmi těžká. Ředitel krumlovského panství, který plavbu řídil,

předpokládal, že dělníci po večeři padnou na lože. Mýlil se. Češi vytáhli po

práci ze zavazadel housle, citery a v Čechách tehdy ještě obvyklé dudy,

večer nad ztemnělým táborem ozářeným jen ohni, na kterých se vařila večeře,

zazněly české písničky, hrálo se a tancovalo. A tanec není jistě tím

nejlepším způsobem k odpočinutí unavených údů. Určitě se nejen zpívalo, ale

také se vyprávěly historky, možná pohádky. K překvapení ředitele Češi stáli

v pět ráno u vykládacích kanálů a tvrdě pracovali, aniž by na nich vidět

stopy únavy.